Velké obraty v anglickém fotbale, aneb City slaví titul nebo dvojité zklamání Leicesteru 

Anglický fotbal je plný zvratů. Na některé zápasy se vyplatí vzpomenout i po několika letech.

Fotbal | 29.11.2016 | Jakub Šedivý
Sdílej článek      

Nejenom Swansea umí předvádět velké obraty. Anglický fotbal je známý tím, že se v tamních zápasech bojuje až do poslední minuty, díky čemuž mohou diváci často sledovat vypjatá utkání s nečekanými konci. Na některé z nich, ať už z Premier League nebo nižších soutěží, se podíváme v našem dnešním článku.

Manchester City – QPR 3:2, 14. května 2012

Dokonce i fanoušci z rudého tábora musí uznat, že je tento zápas něčím speciální. Nelze s tímto tvrzením nesouhlasit, protože konec utkání ze zápasu Manchesteru City s QPR hraného 14. května v roce 2012 možná vstoupí do historie jako ten vůbec nejlepší. Situace je následující: Domácí celek potřebuje jakkoli vyhrát, aby mohl po dlouhých 44 letech oslavit mistrovský titul z Premier League. Všechno k tomu směřuje podle plánu, jenže Citizens, možná vinou nervů, ztrácejí své jednobrankové vedení proti QPR. Sen o titulu se pomalu rozplývá, na tabulí svítí 90. minuta a fanoušci na Old Trafford už pouze odpočítávají, kolik minut a vteřin jim chybí do dalšího titulu. 

Můžeme být jenom rádi, že se fotbal nehraje na čistý čas. Bez něj bychom nemuselí být svědky toho, co se bude na konci zápasu dít. Rozhodčí nastavil pět minut, což se ukázalo, že pro hráče City tak akorát. Jeho fotbalisté nejdříve hlavičkou Edina Džeka srovnali stav a oživili tak naděje i posledního a největšího skeptika. Novou sílu dostali především samotní hráči, kteří ze sebe vydali maximum, aby mohl trofej po zápase zvednout.

Podle dostupných zpráv někteří fanoušci před 90. minutou dokonce odešli ze stadionu, ovšem jakmile se doslechli o vyrovnání, chtěli se rychle vrátit zpět. Kdo byl ale věrný celou dobu, udělal dobře, protože tento zážitek už jim do konce života nikdo nevezme. Byl to nakonec Sergio Aguero, který se v 94. minutě perfektně zorientoval ve vápně a přesnou střelou zařídil očekávaný titul Manchesteru City. Nesmazatelně se díky tomu zapsal mezi legendy tohoto klubu. Mimochodem, zajímavostí na tomto gólu je i fakt, že na něj přihrával Mario Balotelli. Za jeho tříleté působení v Premier League to byla jediná asistence, kterou si mohl ke svým statistikám připsat. Why always him?

Wolves – Leicester City 4:3, 25. října 2003

Sezóna 2003-04 je památná především díky Arsenalu a týmu tzv. „Invincibles“, kteří dokráčeli za ziskem mistrovského titulu bez jediné porážky. Ve stejném ročníku Premier League se ale zrodil také jeden nesmírně vypjatý zápas, který spolu sehrály celky Wolverhamptonu a Leicesteru City. Oba se čerstvě vrátily do nejvyšší soutěže, a tak se jednalo o nesmírně důležitý souboj.

Tento zápas je označovaný za jeden z nejlepších obratů v historii Premier League. Leicester na stadionu Wolves vedl v 52. minutě už 3:0 a směřoval tak ke třem bodům do tabulky. Situace nápadně připomínala sobotní utkání Swansea s Crystal Palace, protože mužstvo Leicesteru za sebou mělo pět porážek v řadě. Zisk tří bodů v přímém souboji o záchranu by jim v této situaci velice pomohl, jenže osud byl proti nim. Vlci povstali proti Liškám a zaveleli k velkému obratu. Pouhých 30 minut jim nakonec stačilo k tomu, aby mohl dát útočník Henri Camara čtvrtou a vítěznou branku. Přítomných cca 28 tisíc diváků vidělo něco, co možná na fotbale ještě ani nezažili.

K záchraně to ani jednomu z týmů bohužel nepomohlo. Leicester po prohře upadl do další krize a nad sestupové příčky se už dostat nedokázal. Na celých deset let potom zmizel z nejvyšší soutěže, jeden ročník musel dokonce trávit až ve třetí lize, což se v historii klubu ještě nestalo. Kdyby někdo fanouškům v té době řekl, že již za několik let oslaví triumf v Premier League nebo postoupí ze skupiny Ligy mistrů, museli by si všichni ťukat na čelo. 

Newcastle - Arsenal 4:4, 5. února 2011

Není horší pocit, než jít na zápas svého oblíbeného týmu a inkasovat v první minutě gól. Ještě o něco horší je prohrávat 0:2 o malou chvíli později. A když se pak člověk konečně probere, podívá se na tabuli ve 26. minutě zápasu a uvidí stav 0:4, tak už snad ani nevěří v zázrak. Přesně takový byl průběh prvního poločasu v ligovém utkání Newcastlu s Arsenalem. Londýnský celek se snažil snížit náskok Manchesteru United a díky výhře by se přiblížil na pouhé dva body. Všechno vypadalo pro tým Arsena Wengera ideálně, jenže hráči domácího celku měli jiné plány.

Nejdříve v 68. proměnil záložník Joey Barton pokutový kop. Na hřiště se o minutu později pak dostal také český záložník Tomáš Rosický, který možná nechtěně spustil lavinu gólů. Vyloučit se navíc nechal Diaby, což nakoplo hráče Newcastlu ještě více. Rosický a spol tak postupně sledovali, jak dostávají gól po gólu až se nakonec o konečné srovnání postaral Cheik Tioté. Jeho přesná rána z 25 metrů zařídila Newcastlu cenný bod. 

Sice se nejednalo o obrat, přesto se však museli všichni z domácího tábora cítit jako vítězové. Někteří fanoušci Newcastlu prý raději odešli během poločasové přestávky, aby neviděli další masakr svého oblíbeného týmu. Zápas ale nekončí o poločase, nýbrž závěrečným hvizdem. U obrazovek doma nebo v hospodě potom museli svého odchodu hořce litovat, protože se tak možná připravili o životní zážitek. Arsenal nakonec nedokázal i vinou této ztráty Manchester United dohnat a skončil až na čtvrtém místě v tabulce.

Watford – Leicester 3:1 (agg: 3:2), 12. května 2013

V jedné z hlavních rolí opět Leicester, který velké obraty přitahuje. Nejedná se sice o Premier League, nicméně zápas má v tomto seznamu určitě své místo. Píše se rok 2013 a celek Watfordu, za který nastupuje mimo jiné Matěj Vydra nebo Daniel Pudil, válčí o postup do Premier League. Soupeřem jim je tým Leicesteru, za nějž nastupuje například současný kapitán Wes Morgan nebo gólman Kasper Schmeichel. Jako nevyužitý hráč na lavičce sedí současný reprezentant Anglie Jamie Vardy. Dnes nemyslitelné, ale Vardy není hlavní součástí příběhu.

V zápase jde o dost, hraje se totiž o postup do finále play-off, ve kterém vítěz postoupí rovnou do Premier League. Týmy Watfordu i Leicesteru dříve do nejvyšší soutěže patřily, ale na několik let z ní vypadly. Návrat je tedy snem každého. Úvodní utkání hrané o tři dny dříve zvládli lépe hráči Leicesteru, vyhráli 1:0 a zařídili si dobré výchozí postavení do odvety, stačila jim například jakákoliv remíza a takový stav také skutečně dlouho trval.

Český útočník Vydra ale přidává v 65. minutě svou druhou branku v utkání a Watford nesmírně tlačí. Stačí jediná branka a mohou jet do Wembley, současný stav 2:1 jim totiž ještě nestačí. Všechny naděje zhasnou v 97. minutě zápasu (nastaveny byly mimochodem pouze čtyři), když se pískne penalta pro Leicester. Bývalý gólman Arsenalu Almunia ale vytáhne dva zázračné zákroky, které jsou dodnes zřejmě jeho nejlepší kariéře. A protože jsme v Anglii a nic se nevypouští, celek Watfordu se ihned pouští do protiútoku.

Rozhodčí citlivě nechává hru běžet dále a zbytečným přerušením zápas neukončí. Pokud by tak udělal, svět by přišel o nádherný fotbalový moment. Balón se ve vápně dostane až k dnešnímu kapitánovi Watfordu Troyu Deeneymu, který tvrdou ranou nekompromisně zařídí svému celku postup do Wembley. Na stadionu propukne euforie, fanoušci se houfně vrhají na stadion a slaví společně s hráči. Deeney památně skáče rovnou meži fanoušky na tribunu. 

Leicester musel svůj postup do Premier League na rok odložit. Stejně tak si musel počkat i Watford, který nezvládl finálové utkání proti Crystal Palace. Semifinálové utkání z května 2013 ale bude dlouho označované jako nejlepší obrat v historii.

Reading - Arsenal 5:7, 30. října 2012

Podobně jako Leicester musí zajímavé zvraty přitahovat také Arsene Wenger, který se ovšem tentokrát mohl radovat. Ve čtvrtém kole Carling Cupu v roce 2012 se odehrál možná nejlepší zápas tohoto poháru vůbec. Hráči Readingu utkání označují jako „zápas blbec“ nebo „nejdivnější, co kdy zažili.“ A není se čemu divit, konec to byl opravdu vypjatý. Favoritem zápasu byl jednoznačně Arsenal, jenže o poločase šli do šaten za nezvyklého stavu 1:4. 

Proslov Arsena Wengera o poločase musel být zlomový, protože Arsenal se rozhodně postupu v Carling Cupu vzdát nechtěl. Jestli někdy francouzský trenér zvýšil pořádně hlas, bylo to právě 30. října o poločasové přestávce v šatně na Madejski Stadium. Fotbalisté Arsenalu si proslov kouče rozhodně vzali k srdce a do 89. minuty dokázali stáhnout celý třígólový náskok a vynutit si prodloužení, do kterého lépe vkročil Arsenal. Ve 103. minutě je poslal do vedení Marván Šamach a obrat výsledku byl na světě.

Jenže hráči Readingu ještě neřekli poslední slovo. Pět minut před koncem dokázali stav zremizovat a naznačili, že by si rádi kopnuli penalty na usmířenou. Pokutové kopy by ale zápasu asi neslušely, mysleli si určitě fotbalisté Arsenalu, a proto Šamach ve 120. minutě zařídil vítězný gól. A aby nedošlo k dalším zmatkům, stvrdil vítězství Theo Wallcott gólem na 7:5. Tato přestřelka se odehrála naprosto nečekaně ve čtvrtém kole Carling Cupu, ale ukázala, že týmy v Anglii zajímají i menší poháry.

Diskuse k článku

Přidat komentář
Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte být přihlášeni. Přihlásit se můžete zde.